Školské sestry sv. Františka Česká provincie

 
 
 

  

 

Pár slov o povolání a formaci

  

   

    

    

Jistě jste pochopili, že vás zveme k nahlédnutí do onoho dobrodružství, které má svůj začátek dávno před tím, než stisknete tlačítko zvonku klášterních dveří.

Je to něco velkého, co se odehrává ve skrytosti, uvnitř vašeho srdce. Co vychází z jeho hloubky, co zaměstnává vaši mysl, co je naléhavé, co vás jaksi nasměrovává k hledání, k otázkám i k touhám po odpovědi. Co zprvu neumíte třeba ani jasně pojmenovat, čeho se můžete i polekat, protože jasně rozpoznáte, že to po vás vyžaduje změnu smýšlení, změnu  života – tedy OBRÁCENÍ.

Obrácení znamená: „odněkud – někam jinam“, novým směrem. Můžeme říci třeba: od starého způsobu smýšlení a života - k novému.

Když se dáme do titěrné práce „stopaření“ ve svém vnitřním světě ,   v tom, co se odehrává v nás, zjistíme, že první impuls nevyšel z nás, ale my jsme jednoduše odpovídali na to, co jsme postřehli ve svém nitru. Zaujali jsme většinou postoj vnímání a reakce na to, co jsme „zaslechli, viděli, prožili, pocítili, co se nás nějak vnitřně dotklo, zasáhlo nás,“…A tento dotek často vyburcuje a zaměstná naše „já“. Jak rozum, tak srdce a v neposledku i vůli.

Vraťme se k našim vnitřním pohnutkám, kam je nejhlubší touha našeho srdce stále přitahována.

Co v nás vzbuzuje ten zvláštní neklid v zabydleném stylu života, co nás burcuje vyjít ze sebe, chtít sloužit druhým, zříkat se všeho i toho, co vlastníme a na čem si dosud zakládáme?! Co nás táhne do samoty a do ticha, protože tak lépe „slyšíme“  to, co se v nás děje???

   

A odpověď?

Když jsme vytrvalí, dojdeme k poznání a upevnění se ve víře, že je to Bůh (a Jeho láska k nám a v nás), který promlouvá, oslovuje nás, volá nás k novému životu, k životu s Ním a v Něm a pro Něho. Poznáváme Jeho osobní péči o naše vlastní srdce, o náš život, o naše věčné štěstí. Rozpoznáváme v tom svou vlastní touhu i odpověď a cítíme svobodu zříci se všeho, co by nám zabránilo jít za Ním, co by nás táhlo opačným směrem nebo do starých, vyjetých kolejí.

Tak vyhledáváme podobně smýšlející vrstevníky nebo lidi, kteří prožili totéž a již udělali jasné rozhodnutí, které změnilo jejich život. Kteří z vlastní zkušenosti vědí, co znamená, když se srdce rozechví před výzvou Věčného Boha. Kteří vědí, co znamená říci Bohu na všechno a na celý život „ANO“.

No a tito lidé, kteří Bohu řekli, že Mu chtějí patřit, že Ho chtějí z celého srdce milovat, bezvýhradně se mu odevzdat, následovat Ho a sloužit Mu v bližních a žít podle Jeho přikázání - a to až do smrti, tak těm se říká „ZASVĚCENÍ“. Oni totiž patří JEN Bohu, odevzdali se Mu.

Když se někdo zamiluje „až po uši“, říká se o něm, že se do toho druhého člověka „zbláznil“. Tak to je podobné. Tito lidé jsou prostě zbláznění do Boha a  chtějí  té lásce dát i svůj život!

Nevadí jim, že se jim lidé ze světa smějí, že je „neberou“, že jsou k nim nespravedliví, že je pronásledují,…. Pro ně je Bůh  VŠECHNO.

Zasvěcený člověk zná hodnoty, které nabízí svět: kariéra, efekt, výkon, úspěch, požitkářství… a dobrovolně a rád se jich zříká. Tím se stává svobodným pro hodnoty Božího království.

Když ve svém srdci tušíte toto volání, toto pozvání, my říkáme: POVOLÁNÍ k následování Pána Ježíše – Božího Syna, vydáte se hledat lidi, které sjednotilo totéž „zavolání“.

   

Způsoby, jak hledat toto „své místo“, jsou různé. Jako „kompas“ jsou důležité  dva prostředky:

Jedním z nejdůležitějších prostředků, který by neměl chybět na cestě hledání, je MODLITBA. To je osobní rozhovor s Bohem, ke Kterému vás to přitahuje, Koho chcete následovat, pro Koho chcete podstoupit všechno. Zatímco On pro tebe již všechno podstoupil, dokonce i smrt, a to proto, aby ti dokázal Svou lásku a získal ti Život.

Za druhé: Při hledání  pomůže mít srdce co nejvíce „vyladěné na stanici Boží přítomnosti“, Ježíš blízko mne. Bůh v Tobě „bydlí“ a působí. Ptej se Ho, obracej se k Němu a naučíš se být vnímavá k Jeho slovům. Pak k tobě budou promlouvat i životní situace a okolnosti.

Můžeš „dostat světlo“, poznat své „místo“, například při četbě či poslechu Božího slova – BIBLE. Podobně z rozhovoru s lidmi, kterým se svěříš nebo které žádáš o radu. Jedním z prostředků je i poznání různých společenství zasvěceného života z katalogů anebo na internetu…

Dejme tomu, že jsi poznala, že se ti líbí náš způsob života i služby a chtěla bys tedy přijít do našeho společenství a lépe poznat, co to znamená ve skutečnosti  být Školskou sestrou, a rozpoznat, zda je opravdu tvé místo zde.

 

 „Zazvonit“

To znamená dát o sobě vědět, že jsi tady a jaké přání máš na srdci. Vyjádříš svou touhu.

S láskou a trpělivě se ti bude věnovat sestra, která ti otevře své „ušaté“ srdce.

Bude ti naslouchat, abys mohla vyprávět svůj životní příběh, abyste jím mohly společně, postupně procházet a hledat „červenou nit“. Ta ukazuje Boží péči a vedení i Jeho prozřetelnost ve tvém životě. Záleží zde velmi mnoho na Tvé otevřenosti a důvěře, protože to je důležité k pravdivosti společného hledání. To je ta první „komnata“.

Jak tak procházíš jednotlivými komnatami a odkrývá se ti jejich tajemství, poznáváš sama na sobě a vidí to na tobě i druzí, že se s tebou něco děje. Poznání na člověka působí, ovlivňuje jeho postoje, názory a chování. Rozšiřuje tvé obzory a pomáhá ti odkrývat pravdu o sobě, o Bohu i o životě ve společenství.

My říkáme, že nás to formuje, přetváří, dává nám to jasnější, konkrétnější podobu Toho, k Jehož obrazu jsme stvořeni. Ten, kdo v nás tuto proměnu působí a která se projevuje i navenek,  je Duch svatý. Říkáme, že On je hlavní FORMÁTOR. Proto také tento čas našeho „vzdělávání se ve škole Ducha svatého“ se nazývá v  řeholní terminologii FORMACE. Ovšem základním předpokladem dobré formace, zdravého růstu a zrání  je, že ty se CHCEŠ „učit být sestrou“,  chceš se nechat formovat, vést.

To  klade na člověka určité nároky a s nimi tě sestra také brzy seznámí.

Čas, ve kterém se procházejí první, základní komnaty, se nazývá oficielně KANDIDATURA. Děvče, které přijde s  žádostí o přijetí, se nazývá KANDIDÁTKA. Dá se to přeložit jako „žadatelka“ nebo „čekatelka“.

Je jasné, že jiné nároky se kladou na sedmnáctiletou studentku, jiné na konvertitku a jiné na třicetiletou pani učitelku…

Jedno pravidlo ale platí pro všechny stejně: alespoň jednou za měsíc pobýt v komunitě celý víkend. Tam se děvčatům věnuje jedna sestra. Vede je a pomáhá jim podle individuálních potřeb a podmínek jednotlivých kandidátek. Proto také je toto období různě dlouhé. Minimálně však 6 měsíců.