První sliby a návrat do světa
Období juniorátu začíná tím, že novicka skládá poprvé slib čistoty, chudoby a poslušnosti žitý ve společenství podle Řehole a Konstitucí na dobu jednoho roku.
První rok časných slibů bývá často nejtěžší období. Proč?
Mladá sestra přejímá plnou zodpovědnost za svůj duchovní růst a učí se v tomto roce uvést do rovnováhy – harmonie modlitbu, práci (apoštolát) a fraternitu, tj. společný život v komunitě, má přímý a plný podíl na vytváření rodinných vztahů.
Až dosud byla vlastně středem pozornosti, její magistra ji doprovázela a stála velmi blízko. Ani v tomto čase – říkáme mu JUNIORÁT – magistra nechybí, ale ve vyučování se klade větší důraz na samostudium a na rozhovor.
Často zároveň se složením slibů se dostává i nové poslání, do jiné komunity a do nové služby, která odpovídá schopnostem mladé sestry, charismatu Kongregace a potřebám společenství a Církve.
Juniorka – sestra s časnými sliby opět začíná od sebe. Otevřenost a pravdivost k představené, která často bývá zároveň její magistrou, jí může pomoci překonávat všechny obtíže, které s sebou začátek tohoto nového období přináší. Není to nic zvláštního. Juniorka se učí hospodařit se vším bohatstvím nejenom teoretických vědomostí, ale především zkušeností s Bohem, které během noviciátu získala.
Tak jako v noviciátě je i zde důležité dobré duchovní vedení. Nezůstávat sám v sobě. Nemyslet si, že si vystačím, že sama všechno zvládnu.
S vytrvalostí, věrností a láskou k povolání přichází sestra až k rozhodnutí vyjádřit svůj závazek na celý život. Časné sliby obnovuje až do chvíle, než může složit sliby doživotní. To záleží na lidské a duchovní zralosti juniorky, nejdříve za 3 roky od prvních slibů a nejdéle za 6 let.
