Doby se mění, krize přicházejí…a Bůh nás miluje
Dnes se často hovoří o krizích, o ztrátě naděje a smyslu toho, co žijeme. Jedno je jisté, že tato doba, která nedovoluje, aby něco zůstalo pevné, velmi pragmaticky prověřuje pevnost našich rozhodnutí a pružnost našeho srdce. Je to doba, kterou Bůh miluje stejně jako časy 30 leté války, nacismu nebo komunismu. Proč? Protože náš Bůh miluje člověka za každých okolností! Kvůli nám Ježíš vstoupil do času a jednou provždy posvětil celé lidské dějiny. V každé době jsme tedy jako Církev povolaní Bohu sloužit z celého srdce a ze všech sil způsobem, který je inspirovaný Duchem, který po tisíciletí překládá Dobrou zprávu do jazyka a formy adekvátní té které době. A my tento svěží pohled Ducha svatého nyní velmi potřebujeme.
Ptát se, naslouchat, žádat zpětnou vazbu
Vnímám, že jeden z velmi efektivních způsobů, jak vnímat znamení doby a výzvy Ducha svatého je ptát se, naslouchat druhým a žádat zpětnou vazbu ohledně vlastních pokusů žít a hlásat Evangelium. Řeholní život má ve své tradici spoustu kvalitních nástrojů, které jsou oporou pro společné rozlišování a rozhodování. Jedním z nejvíce používaných v našem řeholním společenství je společné duchovní rozlišování. Často si před důležitými kroky jako je hledání nového typu pastorace, velké finanční investice do našich děl či prodej velkých nemovitostí dáváme prostor, abychom nejprve naslouchali laikům, profesionálům z oboru, a mohly se v situaci lépe zorientovat. Vnímám, že je velmi důležité, aby měly všechny sestry možnost kvalitní informace slyšet a vyjádřit svůj názor k danému tématu. Vytváří to prostor důvěry a povzbuzuje jednotlivce, aby zodpovědně a kultivovaně vyjádřili své názory. V opakovaných momentech ticha a modlitby pak všichni reflektují to, co slyšeli a Bůh může promlouvat k jejich srdci. Výsledky takovéhoto hledání mne často překvapí svou originalitou, velkorysostí, a hlavně bývají vzácně jednotné.
Rozlišujeme všude: Hoješín, Praha, Brno…i uvnitř společenství
Takto jsme se společně před lety rozhodly dát život poměrně vybydlenému domu na Hoješíně, který jsme už pro sestry nepotřebovaly, ale vnímaly jsme, že se má stát místem pro obnovu rodinného života a evangelizace. Dnes je dům krásně opravený, z našich úspor, ale také z mnohých darů, a stal se vyhledávaným místem odpočinku a duchovního načerpání pro mnohé.
Nedávno jsme dokončily velkou opravu Křesťanského domova mládeže, který nabízí domov v srdci Prahy pro 120 studentů. Před pár týdny zde proběhla školní inspekce a byla velmi pozitivně překvapena jak kvalitou prostředí, tak kvalitou pedagogické činnosti a vztahů mezi dětmi a vychovatelkami. V rámci rozlišování ohledně budoucnosti tohoto velkého domu jsme se na začátku opřely o rady odborníků, kteří nás povzbudili k sice nepopulárním a na první pohled „řeholně“ nekonformním krokům jako spravedlivé zvýšení nájemného a posléze prodej budovy sousedního Arcibiskupského gymnázia. Také nám pomohli bránit se při mediálním zkreslování našich úmyslů.
Plod našeho posledního společného rozlišování je česko-slovenská komunita v Brně, která se věnuje pastoraci, duchovnímu doprovázení a formaci budoucích mladých sester. Již po roce se stala místem, které velmi přitahuje.
Jak jde čas, roste mezi námi sestrami „štábní kultura“, postupně se učíme říkat si i velmi těžké věci více kultivovaným způsobem a roste naše kapacita si vzájemně naslouchat, i když spolu často nesouhlasíme. A hlavně, vnímáme, že Bůh na naše upřímné, mnohdy kostrbaté hledání Jeho vůle odpovídá velkým požehnáním.
Setkávání s mladými lidmi
Podobným způsobem již mnoho let hledáme, jak vést mladé lidi hlouběji k Bohu. Zapojujeme se společně s bratry františkány do různých evangelizačních projektů a vedeme duchovní obnovy pro mladé lidi na Velehradě. Témata těchto obnov, stejně i formu hledáme v modlitbě a vzájemném naslouchání před každou obnovou. Po skončení obnovy dostanou všichni účastníci prostor nám dát zpětnou vazbu – za co byli vděční, co by chtělo změnu, o jaká témata by stáli příště. Tým, který obnovu vede pak společně vyhodnotí názory mladých a dává si vzájemně zpětnou vazbu ohledně vedení jednotlivých služeb. Debaty to bývají mnohdy bouřlivé, ale často se společně nasmějeme. Vždy odjíždíme polomrtví únavou, ale velmi povzbuzení do dalších akcí. Díky zpětné vazbě objevujeme navzájem své dary, zažíváme vděčnost ze společného díla a roste v nás úcta ke službě druhých. Nejčastější zpětná vazba od mladých lidí bývá, že se mohli hlouběji setkat s Bohem a zasáhla je síla našeho společenství. Pro nás samotné se služba stává zdrojem inspirace, baví nás sloužit spolu řeholníci, rodiny, laici.
Další nástroj – kapitulní shromáždění
Dalším krásným nástrojem, který pomáhá růstu řeholnímu společenství je kapitulní shromáždění. Je to moment, kdy volení členové společenství, kteří mají důvěru ostatních, zasedají, aby vyhodnotili dosavadní průběh našeho duchovního i společného směřování a hledali, co Duch říká našemu společenství do budoucnosti. Toto společenství má zároveň zákonodárnou moc, takže volí představené, definuje naše stanovy a formuluje blízké i vzdálené cíle. Na tento čas se celé společenství připravuje modlitbou a skrze přípravná setkání. Často se ptáme na názor zvlášť mladých sester, které ponesou naše charisma v budoucnosti a letos jsme oslovili také laiky, věřící i nevěřící, kteří s námi úžeji spolupracují a více nás znají, aby nám dali zpětnou vazbu ohledně našeho působení navenek. K reflexi jsme použily synodální model otázek. Položené otázky mířily na styl našeho života, jeho silné a slabé stránky – zda může náš styl života být přínosem a v čem, co bychom měly změnit, aby naše svědectví bylo autentické a přinášelo naději a abychom byly srozumitelnější i pro okolní svět. Každá komunita měla jedno místní kolo a pak nás čekalo závěrečné setkání, které nás velmi povzbudilo, všechny! Asi nejvíc zaznívalo povzbuzení, ať si nenecháme vzít odvahu svědčit o Boží dobrotě, bojujeme za prostý způsob života a za kvalitní vztahy mezi námi skrze vzájemné odpouštění a komunikaci, i když nám to často nejde. Asi nejvíc mne osobně zasáhla poznámka nevěřící účastnice, že máme super skupinovou dynamiku – svobodnou a vtipnou, nebojíme se tolik svých slabostí, důvěřujeme Tomu nad námi a riskujeme v hledání nových cest. Máme prý hlavně zůstat blázny pro Boha 😊 Vnímáme, že kultura úcty, život v menších komunitách a společná služba, doprovázení druhých na cestě k Bohu a evangelizace jsou naše výzvy do budoucna. Není náhodou, že se naše výzvy potkaly s výzvami františkánů v širším slova smyslu.
Bratři františkáni letos v červnu pořádali v Assisi velmi podobné kapitulní shromáždění, tzv. „rohožkovou kapitulu“, které pracovalo na principu synodality a bylo sestavené z řeholníků, kontemplativních i aktivních františkánek a laiků. Sešlo se nás 150 z celého světa a tvořili jsme pestrou směsici barev, kultur, názorů a jazyků. Pracovalo se střídavě v malých skupinkách, které byly někdy i pětijazyčné 😊, ale výsledky byly velmi povzbuzující: Duch svatý často působí i v naší křehkosti, učme se více spolu rozlišovat, komunitní život a společná služba má v dnešní době prorocký charakter, nositelé františkánského charismatu nejsou jen muži/bratři, hledejme nové formy evangelizace. Naši největší nepřátelé jsou strach ze změny a předsudky vůči novému.
Společné hledání má prorocký rozměr
Často si uvědomuji, že to, co druhé nejvíce vtahuje do angažovaného života ve společenství je právě společné hledání a vzájemné naslouchání. Vnímám tento rozměr jako prorocký pro budoucnost církve a uvědomuji si, že se mnohdy máme co učit od našeho okolí, které žije profánně, ale mnohdy hlouběji své lidství než my, kteří bychom měli být odborníky na život a vztahy již z podstaty. Nenechme si vzít odvahu.
Pro Katolický týdeník napsala sestra Dominika Petra Konečná OSF, listopad 2025
Podnadpisy přidány dodatečně
